Jazz Q

Skupina Jazz Q Martina Kratochvíla patřila od svého založení v r. 1967 ke kultovním zjevům na české i evropské hudební scéně. Od jazzových počátků a vítězství na řadě evropských festivalů (San Sebastián, Zurich, Wroclaw, Přerov atd) přešla kolem r. 1972 s příchodem Luboše Andršta a anglické zpěvačky Joan Duggan k podstatně rockovějšímu žánru. Po několik let suplovala, snad díky svému politicky imunnímu jménu, i scénu čistě rockovou v době, kdy masívní čistky a zákazy postihly slavné rockové kapely jako Blue Effect, nebo Flamengo. V té době (cca 1972-75) skupina masívně koncertovala, objela mnohokrát celou Evropu a hlavně Československo a stala se generačním pojmem. Koncerty Jazz Q byly symbolem vzdoru proti komunistickému režimu, k jehož erozi skupina jistě významnou měrou přispěla.

Během své existence nahrála kapela 21 alb, která dosahovala na dnešní poměry obrovských nákladů. První náklady LP, mimochodem hned rozebrané, nešly většinou pod 50 000 ks. Ty byly poté dotiskovány, ale nikdy nestačily poptávce trhu. Tak např deska Zvěsti vyšla v prvním nákladu 58 000 ks, posléze v SSSR 200 000 ks a v NDR 16 000 ks (zdroj: Supraphon, GZOSA, Artia).

Jazz Q oslaví brzy 60 let svého dlouhého hudebního života. Koncertoval po celém světě, vyhrál mnoho festivalů a vydal desítky dnes již kultovních alb, z nichž některé (Elegie z r. 1977) získaly významné uznání anglické publicistiky za osmou nejvlivnější desku minulého století. S přestávkou v osmdesátých letech, kdy Kratochvíl více nahrával a psal filmovou hudbu, vydává formace alba dál, poslední je Oxymoron z roku 2024. Zdá se také, že instrumentální koncertní kvartet hrající plnokrevný jazzrock je dnes snad jediným v Evropě soustřeďující se na tento žánr.